Celiakie je intolerance na gluten neboli lepek. Celiakie je onemocnění střev, které je v naší populaci relativně rozšířené. Organismus pacienta postiženého tzv. celiakální sprue (kdy trávicí soustava jedince diagnostikovaného celiakií není schopna strávit potraviny obsahující lepek). Nemoc lze zařadit do autoimunitních zánětů střeva společně s Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou. Jde tedy o agresivní zánětlivou reakci našeho imunitního systému proti buňkám střevní stěny.Nejedná se o alergii na obilniny ! Celiakie patří do stejné kategorie chorob, do které patří například intolerance laktózy (laktose intolerance) . protože se nejedná o alergii, ale o intoleranci, je předpokládáno že pacient bude nemocí postižen celoživotně.

U lidí s popsanou intolerancí (nesnášenlivostí) dochází působením lepku ke změně povrchu sliznice tenkého střeva, mizí zde mikroklky a klky. V důsledku toho se povrch tenkého střeva snižuje, s tím se zmenšuje jeho schopnost trávení a vstřebávání živin. Typickými příznaky celiakie jsou průjem, plynatost, křeče, bolest břicha, pokles hmotnosti nebo únava. Tato porucha se může projevit kdykoliv, v dětství i v dospělosti a může mít různé projevy.

Lepek je bílkovina obsažená v obilovinách, jako je pšenice, žito, ječmen a oves. Intoleanci vyvolává vlastně jen část lepku – v pšenici se nazývá gliadin, v žitu sekalin v ječmeni hordein a ovsi avenin. Lepek není přítomen v rýži, kukuřici, sóji, pohance, prosu.

V zahraniční literatuře se uvádí 3 podmínky pro výskyt nemoci u pacienta :

1. Genetické předpoklady pacienta
2. Konzumování stravy obsahující lepek (gluten)
3. Spouštěč celiakální sprue. Spouštěčem může být například stres, trauma nebo virová infekce.

Dietní opatření je nutno dodržovat po celý život. U "jedince vnímavého na lepek" způsobí lepek, velmi zjednodušeně řečeno, chronický zánět sliznice tenkého střeva a vymizení (atrofii) slizničních klků. Nevíme proč, ale tímto zánětem je nejvíce postižena především první část tenkého střeva, kterou nazýváme lačník (latinsky duodenum). Chronický zánět sliznice způsobí, že je porušeno trávení složených cukrů (např. mléčného, řepného), nedostatečné je vstřebávání bílkovin i tuků, některých vitaminů, železa apod. Konečným důsledkem je změněná stolice (většinou 3-4x denně, objemná, zapáchající, s velkým množstvím nestrávených zbytků a tuků), bolesti břicha, nadýmání, nechutenství, úbytek na váze, chudokrevnost. Děti jsou nápadně mrzuté, nevydrží si hrát, v noci špatně spí. Pokud není celiakie včas rozpoznána a léčena, může dospět až do stadia, kdy pacient není schopen přijímat ústy ani tekutiny, je zcela vyčerpaný, podvyživený a dehydratovaný. Tento stav nazýváme akutní celiakie neboli celiakální krize. Setkáváme se s ním prakticky pouze u malých dětí, ale naštěstí dnes již výjimečně. Zvláštním projevem abnormální reakce na lepek je onemocnění nazývané dermatitis herpetiformis Duhring. U této choroby je vedle sliznice tenkého střeva postižena také kůže.

Bezlepková dieta představuje úplné vyloučení lepku (glutenu) z potravy. Lepek je obsažen v pšenici, žitu, ječmeni a ovsu. Je tedy nutné vyřadit veškeré potraviny, které jsou z těchto obilovin vyrobeny. Lepek neobsahují brambory, rýže, kukuřice, luštěniny, sója, pohanka, jáhly, amaranth a proto je možné používat je jako náhradu za potraviny obsahující lepek. Zvláštní pozornost je třeba věnovat též ostatním potravinám, které mohou lepek obsahovat a v nichž bychom za normálních okolností mouku nebo jinou přísadu z obilovin nehledali.

Osoby trpící celiakíí musí dodržovat tzv. bezlepkovou dietu. To znamená, že musí ze svého jídelníčku vyloučit obiloviny jako je pšenice, triticale, žito, ječmen a oves a výrobky vyrobené z těchto obilovin. (např. pečivo, strouhanku, cukrářské výrobky, těstoviny, knedlíky, vločky, kroupy, krupky, lámanku, krupici, rostlinné maso seitan, které má vysoký obsah lepku). Dále je nutné vyhýbat se potravinám, jejichž složka nebo více složek může obsahovat tzv. „skrytý lepek“. Jedná se např. o různé polévky, omáčky, kečupy, majonézy, studené emulgované omáčky, hořčice, sójové nebo sójové omáčky, různá ochucovadla, uzeniny, konzervy, paštiky, výrobky z mletého masa, sójové a ostatní rostlinné náhražky masa jako je např. klaso či robi, různé kypřící prášky, pudingy, cukrovinky a zmrzliny.

Jako náhrada za potraviny obsahující lepek se v bezlepkové kuchyni používají brambory, rýže, kukuřice, pohanka, sója, luštěniny, amaranth, proso (jáhly) a výrobky z nich.

Záleží na délce období, v němž pacient "hřešil", a také na jeho věku. U nemocných celiakií, kteří dlouhodobě nedodržují bezlepkovou dietu, existuje vysoká pravděpodobnost vzniku zhoubného nádoru. U disciplinovaných pacientů je toto riziko mnohem menší Dlouhodobé porušování diety se nemusí projevit u starších dětí. Jestliže však přísun lepku pokračuje, původní příznaky onemocnění se jim také nevyhnou. Krátké porušení diety se obvykle projeví jako dietní chyba - do 24 hodin až 3 týdnů, jako nevolnost, zvracení, bolest břicha, změna stolice, průjmy. Vzhledem k možným rizikům a komplikacím zdravotního stavu doporučujeme vědomě dietu neporušovat a řídit se níže uvedenými zásadami.

• dovoleny jsou všechny tepelné úpravy pokrmů, které u pacienta nevyvolávají zažívací obtíže
• upřednostňujeme lehčí úpravy - vaření, dušení, pečení, zapékání, příprava v alobalu nebo ve fólii, příprava v páře, v mikrovlnné troubě, na grilu bez zbytečného tuku, méně vhodné je smažení a fritování
• vaření a pečení se v bezlepkové kuchyni v podstatě neliší od běžné kuchyně, můžete i nadále používat stejné recepty a postupy, jen je nutné vyloučit veškeré zdroje lepku, tzn. kontrolovat všechny používané suroviny. Lepek může být i v kypřícím prášku (jako pšeničná mouka). Používají se proto např. kypřící prášky Dr. Oetker, které obsahují kukuřičný škrob. Také některé (zejména levné) pudingové prášky obsahují pšeničný škrob. Bezlepková mouka se hůře zpracovává, méně lepí a proto je třeba zpravidla přidat do těsta více vody, vajec, oleje apod..
• je také důležité dbát na to, aby bezlepkové pokrmy nebyly "kontaminovány" např. drobky z pečiva obsahujícího lepek, proto bezlepkové pokrmy připravujeme odděleně

Často omílaná teze »Pivo je při celiakii zakázané!« není tak úplně pravdivá. Pivo totiž patří k potravinám s velmi nízkým obsahem lepku, především ležáky.

Výjimkou je pouze pšeničné pivo, které by mělo zůstat tabu!

Podle nejrůznějších měření obsahují pšeničná piva na litr 60 až 100 mg gliadinu, zato tradiční ležáky českých pivovarů obsahují lepek v podstatně menším množství (10 – 20 mg na litr), což je pro dodržování bezlepkové diety v pořádku.

Připomeňme, že celiak může  denně přijmout v jídle a nápojích 20 až 50 mg lepku, jeden či dva půllitry tedy bez problému snese. Víc ale raději ne!

Zdroj

Legislativní požadavky na obsah a označování lepku jsou upraveny nařízením (ES) č. 41/2009 o složení a označování potravin vhodných pro osoby s nesnášenlivostí lepku, které stanovuje jednotná evropská pravidla pro označování potravin z hlediska obsahu lepku.

Nařízení (ES) č. 41/2009 stanovuje jak požadavky na potraviny určené pro zvláštní výživu, tak požadavky na potraviny určené pro běžnou spotřebu.

Nařízení umožňuje deklarovat označení „bez lepku“ i na potravinách určených k běžné spotřebě, což přispívá k větší rozmanitosti stravy při bezlepkové dietě.

Různé osoby s nesnášenlivostí lepku mohou snášet různě malá množství lepku. Cílem nařízení je proto umožnit nabídku výrobků s různě nízkým obsahem lepku tak, aby spotřebitelé na trhu nalezli potraviny odpovídající jejich potřebám a míře citlivosti. Nařízení (ES) č. 41/2009 proto z pohledu označování a obsahu lepku vymezuje 2 základní kategorie, které se odlišují jakpožadavky na obsah lepku, tak stanoveným způsobem označení:

* Označení „BEZ LEPKU“:Je určeno primárně pro potraviny z přirozeně bezlepkových surovin a je povoleno jak u potravin určených pro zvláštní výživu, tak u běžných potravin. Obsah lepku musí činit nejvýše 20 mg/kg v potravině ve stavu, v němž je prodávána konečném spotřebiteli.

* Označení „VELMI NÍZKÝ OBSAH LEPKU“: Je určeno pro označení potravin obsahujících jednu nebo více složek ze speciálně upravené pšenice, ječmene, ovsa, žita nebo jejich kříženců. Údaj „velmi nízký obsah lepku“ není možné použít v označení běžných potravin a rovněž v označení potravin, které neobsahují žádnou složku z pšenice ječmene, ovsa, žita nebo jejich kříženců. Obsah lepku musí činit nejvýše 100 mg/kg v potravině ve stavu, v němž je prodávána konečném spotřebiteli.

Výše uvedený systém značení slouží spotřebitelům s nesnášenlivostí lepku jako základní vodítko při výběru vhodných potravin, které umožňuje získat základní, rychlé informace o charakteru potraviny z hlediska obsahu lepku.

• brambory, kukuřice, proso, pohanka, rýže, amaranth, potravinářské výrobky připravené z uvedených surovin
• výrobky označené jako bezlepkové, včetně směsí na přípravu knedlíků a moučníků
• tuky - olej, máslo margaríny
• mléko a mléčné výrobky - všechny druhy (nutno sledovat složení)
• maso - všechny druhy
• zelenina - všechny druhy
• ovoce - všechny druhy
• luštěniny - v klidovém období
• koření - vše kromě pálivé papriky a feferonek

• polévky, omáčky, kečupy, majonézy, dresinky, hořčice, masox, sojové omáčky, ochucovadla
• uzeniny, konzervy, paštiky, výrobky z mletého masa
• sojová a jiná rostlinná masa
• kypřící prášky, pudinky, cukrovinky, zmrzliny
• mléčné výrobky, jako jsou jogurty a různé dezerty

• ječmen, pšenice, špalda, žito, oves a veškeré výrobky, které jmenované obilí obsahují
• výrobky z mouky jako jsou: chléb, pečivo, strouhanka, cukrovinky, těstoviny, knedlíky
• vločky, kroupy, krupky, lámanka, krupice, kuskus, otruby, naklíčené obilí
• rostlinné maso seitan (vysoký obsah lepku)
• je nutné se vyhýbat rovněž potravinám, které obsahují lepek ve skryté formě. Jedná se o výrobky, nápoje a jídla, ve kterých byla mouka užita jako přídavek, nebo u kterých v průmyslovém provedení není jisté, zda lepek obsahují.

Většina osob, ale ne všechny, s nesnášenlivostí lepku může do své stravy zařadit oves, aniž by pocítily nepříznivé účinky na své zdraví. Tato otázka je předmětem pokračujícího studia a zkoumání vědců. Velkým problémem je však kontaminace ovsa pšenicí, žitem nebo ječmenem, ke které může dojít během sklizně, přepravy, skladování a zpracování. Nařízení (ES) č. 41/2009 proto stanovuje zvláštní požadavky na oves určených k výrobě potravin pro zvláštní výživu pro osoby s nesnášenlivostí lepku:

Oves určený pro výrobu potravin pro zvláštní výživu určených pro celiaky musí být speciálně vyroben, připraven nebo zpracován tak, aby bylo zamezeno kontaminaci pšenicí, ječmenem, žitem nebo jejich kříženci. Obsah lepku musí činit max. 20 mg/kg.

Přechodná období, zrušení vyhl. č. 54/2004 Sb.

Nařízení (ES) č. 41/2009 vstoupilo v platnost 1. ledna 2012. Nařízení nestanovuje lhůtu pro doprodání zásob potravin označených v souladu s předchozí právní úpravou tj. vyhl. č. 54/2004 Sb. a to s ohledem na téměř tříleté přechodné období, které výrobci měli na úpravu výrobků nebo jejich značení. Po 1. 1. 2012 mohou být na trhu pouze výrobky splňující požadavky nařízení (ES) č. 41/2009!!!

Účelem nařízení (ES) č. 41/2009 je sjednotit označování lepku. Nařízení stanovuje jednotný způsob uvádění informací o obsahu lepku, avšak zároveň nezakazuje uvádění alternativních způsobů označení nad rámec požadavků platných právních předpisů, jejichž cílem by mělo být usnadnit spotřebiteli s nesnášenlivostí lepku výběr vhodných potravin. V praxi se jedná např. o logo přeškrtnutého klasu, sdělení typu „vhodné pro celiaky“, „vhodné při bezlepkové dietě“ apod. Pro všechny výše uvedené alternativní dobrovolné způsoby označení platí, že je možné je použít za předpokladu, že neuvádí spotřebitele v omyl a za podmínky, že budou doplněny stanoveným označením dle nařízení (ES) č. 41/2009: tzn. údajem „bez lepku“ nebo „velmi nízký obsah lepku.“

Lidé nemocní celiakií nejsou odkázání pouze na speciálně vyrobené „bezlepkové potraviny.“ Do bezlepkové diety mohou být zařazovány i běžné potraviny, které neobsahují složky vyrobené z obilovin obsahujících lepek. Spotřebitele s nesnášenlivostí lepku však musí při výběru vhodných běžných potravin bedlivě sledovat složení výrobku.

Výrobci jsou povinni na svých obalech uvádět výčet všech složek použitých ve výrobku. Pokud je složka určité potraviny vyrobená z dalších dílčích podsložek, musí výrobce uvádět i jednotlivé podsložky.

Kromě výše uvedených obecných požadavků na deklaraci složení potravin stanovují platné právní předpisy rovněž zvláštní požadavky na označování alergenních složek a složek, které u citlivých jedinců vyvolávají nesnášenlivost - intoleranci.

Podle vyhlášky č. 113/2005 Sb. o způsobu označování potravin a tabákových výrobků musí být ve složení potraviny uveden název každé alergenní složky, která byla použita při výrobě potraviny a je v konečném výrobku nadále přítomna, a to i v pozměněné formě. Jednou z těchto složek jsou obiloviny obsahující lepek (tj. pšenice, žito, ječmen, oves, pšenice špalda, kamut nebo jejich hybridní odrůdy) a výrobky z nich vyrobené.

Ve složení potraviny tak musí být například deklarováno použití pšeničné mouky prostřednictvím uvedení názvu alergenní složky „pšeničná mouka“, označení složky názvem „mouka“ není v tomto případě dostačující, neboť spotřebiteli neumožňuje identifikovat přítomnost alergenní složky.

Výše uvedená povinnost se nevztahuje na potraviny, u kterých se název potraviny odkazuje na alergenní složku (např. „ovesná kaše“).

Požadavek na deklaraci alergenní složky se neuplatňuje rovněž v případě některých potravin, u kterých bylo prokázáno, že v důsledku použité technologie výroby a zpracování již výsledná potravina neobsahuje rezidua alergenních látek původně obsažených v surovině. V případě obilovin obsahujících lepek se jedná o tyto konkrétní potraviny vymezené vyhláškou č. 113/2005 Sb.:

* glukosový sirup a dextrosa z pšenice

* maltodextriny na bázi pšenice

* glukosový sirup vyrobený z ječného škrobu

Všechny výše uvedené výjimky byly podloženy nezávislým vědeckým stanoviskem Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA).

Z výše uvedeného vyplývá, že není důvod vyřazovat z bezlepkové diety potraviny obsahující glukózový sirup bez uvedení zdroje - tzn. informace, zda se jedná o glukózový sirup z kukuřice nebo pšenice, neboť v obou případech glukózový sirup neobsahuje lepek.

Alternativním označením složky glukózový sirup používaným v označení potravin je „škrobový sirup.“ Z hlediska označování rostlinného původu není mezi glukózovým a škrobovým sirupem rozdíl, neboť technologie výroby je v obou případech stejná - při výrobě se odstraňuje bílkovinná frakce obsahující lepek, takže reziduální obsah lepku nepředstavuje pro osoby s nesnášenlivostí lepku riziko, což je důvod, proč v případě použití glukózového (škrobového sirupu) nemusí být uvedeno, zda byl vyroben z pšenice, ječmene, ovsa nebo žita.

S výše uvedeným souvisí i otázka deklarace rostlinného původu u karamelu a karamelových barviv. Výroba těchto složek zpravidla spočívá v tepelném záhřevu surovin, které samy o sobě obsahují velmi nízké reziduální množství lepku - např. výše zmíněny glukózový sirup. Proto i finální produkty výše zmíněného výrobního procesu - karamel, karamelová barviva - nepředstavují riziko pro osoby s nesnášenlivostí lepku. V případě karamelových barviv, při jejichž výrobě byl použit glukózový sirup vyrobený z pšeničného škrobu, tedy nemusí být rostlinný původ - např. pšenice deklarován.

Dalším případem neopodstatněného eliminace některých potravin z výživy při intoleranci lepku, který může mít negativní dopad na rozmanitost diety osob s nesnášelivostí lepku, je označování škrobu, který je rovněž relativně velmi často předmětem dotazů spotřebitelů s nesnášenlivostí lepku.

Vyhláška č. 113/2005 Sb. umožňuje použít souhrnné označení „škrob“, avšak tato možnost se nevztahuje na situaci, kdy nelze vyloučit přítomnost lepku, v těchto případech musí být doplněn specifický rostlinný původ, tzn. ve složení výrobku musí být deklarován „pšeničný škrob.“

Není tedy důvod vyhýbat se výrobkům, u kterých není zdroj škrobu blíže specifikován, v těchto případech je použit škrob vyrobený z přirozeně bezlepkové suroviny např. kukuřice, brambor.

Pravidla pro obsah a označování lepku jsou u těchto zvláštních kategorií potravin ošetřena vyhl. č. 54/2004 Sb. o potravinách určených pro zvláštní výživu a o způsobu jejich použití.

Nařízení (ES) č. 41/2009 se nevztahuje na počáteční a pokračovací kojeneckou výživu (tj. výživu do 6 měsíců a do 12 měsíců věku dítěte). Vyhláška č. 54/2004 Sb. zakazuje u počáteční a pokračovací kojenecké výživy použití složek obsahujících lepek při výrobě uvedených potravin.

U kategorie obilných a ostatních příkrmů určených pro děti mladší šesti měsíců vyhl. č. 54/2004 Sb. vyžaduje, aby byla uvedena informace o tom, zda výrobek obsahuje lepek či nikoli. Pokud je v těchto výrobcích deklarována nepřítomnost lepku, musí být označena výrazem „bez lepku“, přičemž musí být splněna limitní hodnota 20 mg/kg stanovená nařízením (ES) č. 41/2009.

Pokud použitá přídatná látka nebo aroma byla vyrobena ze suroviny obsahující lepek nebo obsahuje nosič s obsahem lepku a nelze vyloučit přítomnost lepku, musí být ve složení u této přídatné látky nebo aromatu uveden jednoznačný odkaz na alergenní složku obsahující lepek tak, aby byl spotřebitel o přítomnosti alergenní informován a mohl se tak rizikové potravině vyhnout. Jako příklad lze uvést přídatné látky patřící mezi tzv. modifikované škroby (E 1404, E 1410, E 1412, E 1413, E 1414, E 1420, E 1422, E 1440, E 1442, E 1450, E 1451), v případě, že byly vyrobeny z pšeničného škrobu, musí být ve složení uvedeno např.: E 1402 (z pšenice).

Spotřebitelé s nesnášenlivostí lepku by měli mít na paměti, že požadavky na označení alergenních složek, tedy i složek z obilovin obsahujících lepek, se nevztahují na potraviny v obalech s plochou menší než 10 cm2, skleněné, které jsou nesmazatelně označeny a nejsou opatřeny krčkovou nebo rukávovou etiketou.

Prozatím omezené možnosti výběru potravin vhodných při celiakii mají v současné době spotřebitele při nákupu nebalených potravin, u kterých nemusí být deklarováno složení a tedy ani přítomnost alergenních složek. Zlepšení v dané oblasti však přinese nařízení (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, podle kterého již budou mít provozovatelé potravinářských podniků povinnost poskytovat údaje o alergenních složkách také při prodeji nebalených potravin.

Důležitou změnou v oblasti označování alergenních složek bude rovněž nová povinnost odlišit ve složení potraviny alergenní složky od ostatních složek například typem či stylem písma nebo barvou pozadí ve složení potraviny.

Relativně problematické může být rovněž tzv. preventivní označení alergenních složek, jedná se např. o označení typu „může obsahovat stopy lepku.“

V podstatě se jedná dobrovolnou informaci, kterou provozovatel poskytuje v rámci odpovědného přístupu. Cílem preventivního značení je spotřebitele upozornit na riziko nezáměrné kontaminace potraviny alergenní složkou (lepkem) a umožnit tak osobám s alergií nebo nesnášenlivostí informovaný výběr potravin a předcházení nežádoucím reakcím na potravinu. Preventivní značení se používá pouze v případě, kdy alergenní složka nebyla vědomě použita při výrobě potraviny a potravina přesto obsahuje malá množství alergenní složky, která zůstanou ve výrobku po realizaci všech preventivních opatření k zabránění kontaminace alergenní složky

Riziko nezáměrné kontaminace totiž nelze v některých případech s ohledem na objektivní technologická omezení nebo technologické podmínky zcela vyloučit, i když provozovatel přijme vhodná preventivní opatření.

Deklarace preventivního značení však provozovatele potravinářského podniku nezbavuje veškeré odpovědnosti za bezpečnost potraviny ve vztahu obsahu alergenní složky. Uvedení preventivního značení neznamená, že potravina může obsahovat alergenní složku v jakémkoliv množství.

Kromě pozitivního přínosu pro spotřebitele může mít preventivní značení i negativní dopad na rozmanitost stravy osob trpících alergií nebo intolerancí. Například průzkum zaměřený na používání preventivního značení provedený irskou agenturu v roce 2010 (Food Safety Authority of Ireland) ukázal, že 94 % potravin nesoucích preventivní značení, neobsahovalo detekovatelné množství alergenů.

SZPI proto při kontrole uplatňuje níže uvedený přístup, který by měl předcházet zneužití preventivního značení:

* použití preventivního označení musí být odůvodněné: (např. na základě analýzy rizika, screeningu výrobního zařízení nebo výstupní kontroly)

* provozovatel musí doložit, že přijal vhodná preventivní opatření k zamezení kontaminace alergenní složkou

* preventivní označení nezbavuje provozovatele odpovědnosti za dodržování správné výrobní a hygienické praxe.

Zpracoval: Ing. Kateřina Pavelková - Odbor kontroly laboratoří a certifikace (ÚI SZPI) a Mgr. Pavla Burešová

Převzato z webových stránek Státní zemědělské a potravinářské inspekce

https://www.szpi.gov.cz

 Co na první pohled vidíme, jsou silně svědící puchýřky či ekzém na typických místech, zejména v okolí velkých kloubů - loktů, kolen, dále na hýždích, lícních kostech, ramenou, zápěstí. A to svádí k povrchovému léčení viditelných projevů. Jenže tato choroba je od principu vnitřní. A přítomné trávicí potíže nejsou dávány do souvislosti s kožními projevy. Jejich obraz může být velice široký – zasahuje od stavu bez příznaků přes pocit nafouklého břicha, pocit těžkosti až po průjem.

U dětí se pak setkáváme s neprospíváním, nafouklým bříškem, zpomaleným růstem, nechutenstvím. Střevo může být postiženo pouze ostrůvkovitě, takže biopsie střeva nemusí být průkazná, pokud se na tuto chorobu v diagnostické úvaze nemyslí. Tak se stane, že nemocní bývají léčeni na zcela jinou diagnózu, většinou na kožním nebo alergologickém oddělení. Léčba je několik let neúspěšná a k určení správné diagnózy pomůže často štěstí a náhoda. Jako orientační bod někdy poslouží ten fakt, že pacient má zvýšenou citlivost na jód. Potíže se mohou projevovat ve větší míře i po požití pouze některého druhu jídla, např. ryb. Duhringovu chorobu můžeme zařadit mezi autoimunitní choroby – do stejné skupiny s celiakií. V současné době se již spíše setkáváme s názorem, že se jedná o typ celiakie s kožními projevy onemocnění. Objevuje se většinou v období puberty, adolescence až dospělosti, ale jsou známy případy výskytu i u malých dětí. Nemoc se často vyskytuje jen jako jedna z komplexu příznaků, které charakterizují autoimunitní nemoc. Tuto myšlenku podporuje také výskyt možných přidružených onemocnění, zejména cukrovky (zvláště I. typu) a poruchy štítné žlázy, M. Crohn, ulcerózní kolitida, ale třeba i revmatoidní artritida. Rovněž zvyšuje pravděpodobnost karcinomu trávicího traktu. V historii nemoci vídáme přítomnost kvasinky, která patří mezi tzv. provokatéry, spouštěče nemoci. Zvláštní pozornost zasluhuje užívání hormonální antikoncepce, která se podle některých lékařů také řadí mezi spouštěcí mechanizmy nemoci. Prokázání protilátek není snadné. Jednou negativní testy nemusí být směrodatné. Diagnóza stanovená biopsií spočívá v tom, že lze zaznamenat charakteristické změny - na kůži nebo ve střevu. O tento nález se většinou diagnóza v praxi opírá. Pomůckou může být nalezení HLA antigenů DG2 nebo DQ8, která lékaře přivádí k diagnóze celiakie. Většinou je spouštěcím mechanizmem reakce na bílkovinu obilovin (gluten-gliadin), která je odolná ke štěpení kyselinou solnou v žaludku a enzymy ve slinivce. Proběhne reakce mezi bílou krvinkou s HLA DQ2 nebo 8 na membráně a gliadinem, která spustí zánětlivou reakci, podobnou výše uvedeným chorobám. Tato reakce se spouští do několika hodin po kontaktu s lepkem a postupně vede probíhajícím zánětem k ničení střevních buněk, mezi nimi i buněk imunitních. Nastane kaskádovitá reakce, která se ve svých důsledcích v případě Duhringovy choroby projeví na kůži. Léčba spočívá v dodržování bezlepkové diety. Používání mastí je jen pomocné, reaguje se tím jen na následek, neřeší se příčina, proto efekt není trvalý. Kladné efekty diety se projeví až za 3 měsíce, ale první pocity zlepšení se mohou dostavit již dříve. Dietní opatření jsou celoživotní. Někteří pacienti udávají po přerušení diety zhoršení ekzému a delší dobu trvající navrácení do klidového stavu. Vzhledem ke zvýšené citlivosti pacientů na jód je třeba na to myslet ve skladbě jídel a solí obsahujících jód.

Zdroj: https://www.celostnimedicina.cz/duhringova-choroba